Hodně lidí se mě ptá, kdy, jak a na čem začít s dětmi lyžovat. A protože je to téma nám blízké, poprosila jsem svého muže, trenéra lyžování, o návodný článek. Snad bude bílá peřina letos bohatá a budete moci některé tipy brzy vyzkoušet :-)
Na jakých lyžích?
Nebudeme vás napínat a dlouze řešit otázku zda běžky nebo sjezdovky a rovnou si odpovíme. Za nás jednoznačně běžky. Stejně nakonec každý správný lyžař v dospělosti ovládá jízdu na všem možném i nemožném. My se pokusíme doporučit i správný věk, kdy začít s pohybem na lyžích. Vězte že vašemu dítěti bude v průběhu jeho prvních lyžařských pokusů jedno,co se mu plete a překáží na nohou, když on se chce zrovna koulovat nebo sáňkovat.
Kdy začít?
Samozřejmě záleží na tělesném a motorickém vývoji konkrétního dítěte a ten je u každého odlišný. Nejlépe však začít v době, kdy je váš potomek schopen samostatné chůze na větší vzdálenost, dokáže vyjít a sejít prudší kopec a stát pár vteřin na jedné noze. Většina zdravých dětí dosáhne těchto schopností ve věku kolem tří let.
Pokud je tedy vaše ratolest již v příhodném věku a náhodou u vás napadne sníh, obujte ho do kvalitní běžecké výbavy. Do běžek hlavně proto, že lyžování s volnou patou se přibližuje přirozené chůzi. A také proto, že lehká běžecká výbava to technicky umožní. V okamžiku, kdy dítě zvládá koordinaci a je schopno reagovat na pokyny, začněte s prvními lyžařskými krůčky na rovině. Nám se vůbec neosvědčily plastové "kačenky" přidělané na obyčejné boty. Dítěti budou jen překážet, pocit skluzu a předozadní rovnováha se na nich naučit prostě nadají. Každý začátečník má problém hlavně s předozadní rovnováhou i když jako dítě to má díky své výšce jednodušší - bojuje s kratšími pákami a proti menším silám. U sjezdovek by mohlo být výhodou pevné spojení boty s lyží, ale postoj a skluz je zde pouze pasivní, využívající gravitace. Dítě prostě trčí v lyžákách a ty ho svezou dolů z kopce. Proto pohyb na nich, nepřináší pohybovému rozvoji nic podstatného. Naproti tomu na běžkách je předozadní i stranová stabilita výrazně nižší a malý lyžař tak musí nasadit všechny své síly, aby tuto techniku zvládl. Rozvíjí tím celkovou rovnováhu, stabilitu, sílu, pohybovou představivost a v neposlední řadě pak kondici. Posiluje zádové svaly, svaly v oblasti kyčlí, hluboký stabilizační systém, břišní svaly. Hůlky posilují svaly horních končetin a pletence ramenního i mezilopatkové svaly. Nervosvalový systém tak pracuje v celých motorických vzorech, pohyb na běžkách tudíž vede ke zlepšení celkové kvality pohybu.
Dítěti sice bude o něco déle trvat než se na běžkách naučí, ale tyto zkušenosti jsou pak snadno přenositelné na jakýkoliv druh pohybu na lyžích dokonce i na snowboardu. Děti, které začínaly na běžkách se pak naučí sjezdovému lyžování velmi rychle, efektivně a kvalitněji - nesedí v přezkáčích tzv. na "záchodě" v záklonu, ale jsou postaveny lépe v těžišti, jak to umí ze sjezdu na běžkách. U dětí by pohybový režim měl být co nejvšestrannější a doporučuje se tedy začínat právě na běžkách, včetně výuky základů sjezdařské abecedy.
Jaké použít vybavení?
Naše starší dcera do svých 5 let netušila, že sjezdovky vůbec existují a jezdila celé 2 zimy jen na běžkách. Stálo nás to dost práce, ale vyšlo to. Poprvé stála na "Kačenkách" ve 2,5 letech, zpětně to nepovažuji za nejlepší nápad, široké lyže se pletly, pata není ani pevná ani volná, pohorky těžké....Další zimu jí bylo skoro 3,5roku a dostala k Vánocům kvalitní běžkařský set. Před lety byl sice trochu problém sehnat malé boty na moderní běžecké vázání. V současnosti všichni přední výrobci vyrábějí sety pro malé lyžaře. Délka lyží nejčastěji začíná na 100cm. Boty jsou ale běžné až od velikosti 25. Vždy doporučuji začínat lyžovat i s holemi, ty se dají sehnat od délky 75cm nebo může šikovný tatínek zkrátit. Určitě by lyže měly mít šupinky na protiskluz. Není nic horšího, než vztekající se potomek (manželka) na špatně namazaných lyžích. Nám se osvědčily české lyže od Sportenu.
Se sjezdařskou výbavou zejména pro lyžníky starší 5-6 let je to poměrně jednoduché. Půjčovny a bazary jsou jimi doslova přeplněny. Zde je potřeba zkontrolovat hlavně správnou funkci bezpečnostního vázání.
V poslední době potkáte na svazích českých hor stále více malých snowbardistů. I naše děti od sjezdovek rychle zběhly ke snowboardu. Pokud mají dobré základy z běžek a sjezdovek stačí jim 1 či 2 hodiny s instruktorem a jezdí skoro jak Eva Samková. Zde mohu doporučit česká prkna a kompletní vybavení pro malé prknaře od firmy BEANY. Mimochodem dělají i super lehká kola pro nejmenší.
Jak motivovat?
Velmi důležitou otázkou pro pohyb obecně je motivace. U nenamáhavého ježdění "důle" neboli u sjezdovek či snowboardu poměrně snadná. Ale dostat malého běžkaře do větru či fujavice, natož do kopce, je někdy pěkný oříšek. Nejlépe pokud vidí radost z běžkování u rodičů nebo kamarádů. Snažíme se vyvarovat metod z výcviku dospělých - tedy žádný dril a cvičení jízdy na jedné lyži. Pěkně v klidu a bez nucení připněte lyžičky. Pak přibudou první krůčky, samozřejmě i s hůlkami. Postupně přidáváme jízdu z mírného kopce s držením dítěte mezi vlastními lyžemi. Dalším krokem může být tahání za hole nebo jízda za madlem přívěsného vozíku, který slouží jako zázemí na delší trasy. V našem případě jsme začali vyrážet na výlety s přívěsným vozíkem, stejným který možná používáte na cykloturistiku s dětmi již nyní. My používali CROOZER s podomácku přidělávanými lyžičkami a to již skoro od narození našich ratolestí. Takto jsme již od začátku jako rodina prožili několik opravdu dlouhých výletů v Jizerkách či Krušných horách s nádechem romantiky při kojení v závějích ;-). Jako další krok muže být tahání na gumovém laně, pokud pojedete opatrně , můžete ujet opravdu dlouhý výlet a dítko to skoro nepocítí.
Při výletu s rodiči funguje samozřejmě motivace sladkou odměnou na horské chatě, ale těch na horách moc nebývá. I tady jsme si poradili a na výlety vozíme podle odkoukaného severského vzoru termosku s malými párečky. Hlavně nezapomeňte na kečup!
Pamatujte, že při nepříjemném zážitku může malý lyžař nějakou dobu odmítat stoupnout zpátky na lyže. Nechte ho až se zase sám bude chtít k nim vrátit. Vztah k běžkám se bude budovat postupně, ale bude o to silnější.
Nejlepší motivací jsou jednoznačně kamarádi. Ve skupině dětí dobře fungují drobné hry. Trénujeme jízdu v terénu, kdy děti musí objíždět stromy, sjíždět přímo dolů, sbírat předměty ze sněhu, sjíždět přes muldy a nerovnosti, skákat. Tato cvičení procvičují opět především obratnost a rovnováhu. Nejoblíbenější bývá trať, kde je několik malých můstků za sebou. Děti rády soutěží, zda přejedou všechny můstky bez pádu či jak daleko doskočí. Při tom sami nejlépe přijdou na to, proč je nutné dostatečně pružit v kolenou.
Snad jsme vám zde poskytli několik tipů a rad, jak si s vašimi dětmi užít spoustu krásných chvil v zasněžených horách. Nezapomeňte, že zážitky vždy nemusí být krásné, hlavně když jsou trvalé :-)
SKOL
Stále více rodičů se na mě obrací s problémem vbočených kotníčků svých dětí. Na jednu stranu váhají, zda čekat, až se "TO" srovná samo, v čemž jsou často i podporováni okolím, nebo jestli nějak zasáhnout. Zároveň v ruce bezradně třímají botičky, které dítěti v dobré víře pořídili (ať už jsou to "bérfůty" nebo pevné zdravotní botky) a nyní si nejsou jisti, zda to nejsou právě ony, které tento problém přivodily. Pokusím se nastínit hlavní aspekty této problematiky v následujícím článku.
Na prvním místě je třeba uvést, že jen mizivé procento valgosit helzenného kloubu a patní kosti, jak se "vpadlým, vbočeným" kotníčkům říká, je způsobeno vadou nohy. Neidealitu musíme častěji hledat ve vyšších etážích - tedy v postavení pánve, kyčelních kloubů a s tím související svalové dysbalanci v oblasti trupu. V rámci řešení valgosity kotníku musíme zhodnotit celé tělesné schéma a to jak v klidovém, tak i v dynamickém projevu. Zpravidla nacházíme oslabení jak přímých, tak zejména šikmých břišních svalových řetězců, často také můžeme pozorovat diastázu - rozestup břišních svalů (při zatížení bříška vidíme uprostřed nad pupíkem jakýsi "val"). Pokud jsou tyto svaly slabší, nebo je dítě neumí ideálně zapojit do pohybového vzoru, dochází k překlopení pánve dopředu, kyčelní klouby se dostávají do addukce a vnitřní rotace, kotníky, často i kolena jdou do valgosity. Vyklenutí bříška dopředu je kompenzováno větším prohnutím bederní páteře, což je opět vyváženo větší kyfózou - zakřivením páteře hrudní, kterou obvykle doplňují vystouplé dolní úhly lopatek a ramena vtočená dopředu. Toto je nejčastější typ dětské svalové dybalance, některé atributy mohou chybět, jiné, například stranová asymetrie, vadné držení doplňovat. Stav celkově výrazně ovlivňuje také hypotonie - snížené svalové napětí, kterou doprovází hyperlaxita vazů a tím hypermobilita kloubů, které valgositě nahrávají.
Častým dotazem bývá, v jakém věku je možné riziko valgosity rozpoznat. Již před tím, než se dítě na nožky postaví si můžeme všimnout následujících odchylek:
Při lezení mají být špičky v everzi - tedy mají směřovat dovnitř, přednoží se sune vpřed v kontaktu s podložkou. Neideální stav vypadá zhruba takto, lze ho tolerovat pouze v samém počátku lezení:
Dítě si oblíbí sed do písmene W - tj. mezi paty, špičky v horším případě směřují ven:
Když se dítě postaví u nábytku, dojde k vyšší zátěži vnitřní strany chodidla, špička je vytočená ven. Velmi často má také nadměrně propnutá kolena, což svědčí pro výše uvedené překlopení pánve dopředu.
Ve stoji je do jisté míry fyziologický pokles klenby, ale linie Achillovy šlachy by měla být vždy kolmá k podložce a v ose s patní kostí!
A nyní stojíme před otázkou, jak situaci řešit. Stejně jako jsme postupovali v diagnostice, tak i v terapii se musíme věnovat celému tělesnému schématu. Vždy je na místě cílené cvičení. U malých dětí velmi efektivně využíváme reflexní terapii, u větších bývá oblíbená senzomotorika - cvičení na balančních plochách, využití konceptu přirozeného pohybu, manuální svalové facilitace, cílené posílení oslabených svalových skupin spolu s protažením těch zkrácených, aktivní trénink nohy, chůze naboso, úprava povrchů v domácím prostředí...všechno cvičení by mělo probíhat formou hry s příběhem, nesmí se stát pouhým drilem, nenáviděné rodiči i dítětem - naším cílem je navodit v dítěti kladný vztah k pohybu. Zejména v dnešní době tráví mnoho dětí volný čas pasivně s displejem v ruce, bohužel už od ranného věku. Přitom právě každodenní dostatek spontánního pohybu, ideálně v přírodě, je pro kvalitní tělesný i mentální rozvoj enormě důležitý! Na to by jsme neměli zapomínat ani my - dospěláci ;-)
...a nastává otázka korekce. Ta je i mezi odborníky velmi diskutovaným tématem. Nebudu se tu rozepisovat o tvrdých ortopedických korekcích vložkou, i ona má své neoddiskutovatelné využití např. při nadměrné sportovní zátěži, neurologických diagnózách, u deformit nohy, těžké hypermobilitě, rigidním plochonoží atd. Jak je ale zřejmé z následujících obrázků, korekce ortopedickou stélkou může být i kontraproduktivní :-( :
Z hlediska zachování aktivity nohy, umožnění propriocepce - vnímání, možnosti odvalování plosky, odrazu prstců atd. se mi zdá nejvýhodnějším prostředkem kineziotaping. Barevná pružná páska, kterou se naučí aplikovat většina rodičů sama, nám pomůže centrovat patní kost, event. i přednoží do správného osového postavení, bez toho, aby nohu omezovala v její aktivitě a zároveň nám zajistí takovou polohu, kdy dochází k co nejideálnější zátěži nohy. Tím předcházíme deformitám patní kosti a nasedajícího talu (hlezenné kosti), k čemuž může při větší míře valgozity a déletrvajícím zatížení dojít.
Pro dobrou funkci nohy je samozřejmě nutný její správný vývoj, neomezovaný tuhou těžkou obuví. Proto je na místě zmínit i vhodné obutí pro děti s valgositou. Protože malé dítě v iteriéru velmi často mění polohy - tu skáče po gauči, jezdí s vláčkem na zemi, tu staví kostky, za chvíli se sápe na gauč pro telefon, nebo jinou príma hračku, pevná obuv by tuto, pro nožičky i celé tělo, úžasnou aktivitu omezovala. Proto necháváme v ideálním případě naboso, nebo jen s ABS ponožkou či dobře padnoucím capáčkem. Na ven v zimním období doporučuji obuv lehkou, co nejvíce ohebnou, dostatečně prostornou v oblasti prstíků, bez zvednuté špičky i paty, bez tvarované stélky, ale s pevnějším opatkem, který sice nepomáhá stav zlepšit, ale napomůže centrovat patu na podrážce. Je to i z toho důvodu, že v zimně je skladba pohybu venku zcela jiná, než v létě - většinu času pouze chodíme a to nejčastěji po tvrdém městském povrchu. V létě je situace o něco jiná, jsme venku delší dobu, čas trávíme více aktivně v přírodě a na hřištích, kde dítě opět mění polohy, leze po prolézačkách, stromech, chodí, běhá a skáče po rozmanitých a měkčích površích. Také si můžeme, vzhledem k teplotám, dovolit podrážku jen minimální (nebo nejlépe vůbec žádnou). Nesmíme zapomínat, že bota by pro nohu měla býti pouze ochranou a neměla by nijak nahrazovat její funkci - jinak ona funkce zanikne, nebo se vůbec nevyvine.
Vidíte sami, že problematika valgosit v oblasti nohy není jednoduchá, její diagnostika i náprava by měla být celostní. Děkuji vám za váš čas, pokud jste dočetli až sem a přeji vám, ať vás vaše zdravé nohy nesou za těmi nejúžasnějšími dobrodružstvími :-)
Několik fotek z našich prostor. Mám z nich opravdu radost. A ještě víc mě těší, že nejen mým malým klientům se tu líbí :-)
A je to tu! Jeden splněný sen. Vlastní ordinace fyzioterapie (nejen) pro děti je skutečností. A já jsem tu i nadále pro vás moji milí klienti, přátelé a kamarádi. Najdete mě nedaleko metra Skalka. Velice si vážím vašeho zájmu a vaší důvěry a už teď se na vás a hlavně na vaše děti moc těším.