Články

Valgosita hlezenných kloubů aneb "vbočené" kotníčky v dětském věku


Stále více rodičů se na mě obrací s problémem vbočených kotníčků svých dětí. Na jednu stranu váhají, zda čekat, až se "TO" srovná samo, v čemž jsou často i podporováni okolím, nebo jestli nějak zasáhnout. Zároveň v ruce bezradně třímají botičky, které dítěti v dobré víře pořídili (ať už jsou to "bérfůty" nebo pevné zdravotní botky) a nyní si nejsou jisti, zda to nejsou právě ony, které tento problém přivodily. Pokusím se nastínit hlavní aspekty této problematiky v následujícím článku.

Na prvním místě je třeba uvést, že jen mizivé procento valgosit helzenného kloubu a patní kosti, jak se "vpadlým, vbočeným" kotníčkům říká, je způsobeno vadou nohy. Neidealitu musíme častěji hledat ve vyšších etážích - tedy v postavení pánve, kyčelních kloubů a s tím související svalové dysbalanci v oblasti trupu. V rámci řešení valgosity kotníku musíme zhodnotit celé tělesné schéma a to jak v klidovém, tak i v dynamickém projevu. Zpravidla nacházíme oslabení jak přímých, tak zejména šikmých břišních svalových řetězců, často také můžeme pozorovat diastázu - rozestup břišních svalů (při zatížení bříška vidíme uprostřed nad pupíkem jakýsi "val"). Pokud jsou tyto svaly slabší, nebo je dítě neumí ideálně zapojit do pohybového vzoru, dochází k překlopení pánve dopředu, kyčelní klouby se dostávají do addukce a vnitřní rotace, kotníky, často i kolena jdou do valgosity. Vyklenutí bříška dopředu je kompenzováno větším prohnutím bederní páteře, což je opět  vyváženo větší kyfózou - zakřivením páteře hrudní, kterou obvykle doplňují vystouplé dolní úhly lopatek a ramena vtočená dopředu. Toto je nejčastější typ dětské svalové dybalance, některé atributy mohou chybět, jiné, například stranová asymetrie, vadné držení doplňovat. Stav celkově výrazně ovlivňuje také hypotonie - snížené svalové napětí, kterou doprovází hyperlaxita vazů a tím hypermobilita kloubů, které valgositě nahrávají.

Častým dotazem bývá, v jakém věku je možné riziko valgosity rozpoznat. Již před tím, než se dítě na nožky postaví si můžeme všimnout následujících odchylek:

Při lezení mají být špičky v everzi - tedy mají směřovat dovnitř, přednoží se sune vpřed v kontaktu s podložkou. Neideální stav vypadá zhruba takto, lze ho tolerovat pouze v samém počátku lezení:

Dítě si oblíbí sed do písmene W - tj. mezi paty, špičky v horším případě směřují ven:

 Když se dítě postaví u nábytku, dojde k vyšší zátěži vnitřní strany chodidla, špička je vytočená ven. Velmi často má také nadměrně propnutá kolena, což svědčí pro výše uvedené překlopení pánve dopředu.

Ve stoji je do jisté míry fyziologický pokles klenby, ale linie Achillovy šlachy by měla být vždy kolmá k podložce a v ose s patní kostí!

A nyní stojíme před otázkou, jak situaci řešit. Stejně jako jsme postupovali v diagnostice, tak i v terapii se musíme věnovat celému tělesnému schématu. Vždy je na místě cílené cvičení. U malých dětí velmi efektivně využíváme reflexní terapii, u větších bývá oblíbená senzomotorika - cvičení na balančních plochách, využití konceptu přirozeného pohybu, manuální svalové facilitace, cílené posílení oslabených svalových skupin spolu s protažením těch zkrácených, aktivní trénink nohy, chůze naboso, úprava povrchů v domácím prostředí...všechno cvičení by mělo probíhat formou hry s příběhem, nesmí se stát pouhým drilem, nenáviděné rodiči i dítětem - naším cílem je navodit v dítěti kladný vztah k pohybu. Zejména v dnešní době tráví mnoho dětí volný čas pasivně s displejem v ruce, bohužel už od ranného věku. Přitom právě každodenní dostatek spontánního pohybu, ideálně v přírodě, je pro kvalitní tělesný i mentální rozvoj enormě důležitý! Na to by jsme neměli zapomínat ani my - dospěláci ;-)


...a nastává otázka korekce. Ta je i mezi odborníky velmi diskutovaným tématem. Nebudu se tu rozepisovat o tvrdých ortopedických korekcích vložkou, i ona má své neoddiskutovatelné využití např. při nadměrné sportovní zátěži, neurologických diagnózách, u deformit nohy, těžké hypermobilitě, rigidním plochonoží atd. Jak je ale zřejmé z následujících obrázků, korekce ortopedickou stélkou může být i kontraproduktivní :-( :

Z hlediska zachování aktivity nohy, umožnění propriocepce - vnímání, možnosti odvalování plosky, odrazu prstců atd. se mi zdá nejvýhodnějším prostředkem kineziotaping. Barevná pružná páska, kterou se naučí aplikovat většina rodičů sama, nám pomůže centrovat patní kost, event. i přednoží do správného osového postavení, bez toho, aby nohu omezovala v její aktivitě a zároveň nám zajistí takovou polohu, kdy dochází k co nejideálnější zátěži nohy. Tím předcházíme deformitám patní kosti a nasedajícího talu (hlezenné kosti), k čemuž může při větší míře valgozity a déletrvajícím zatížení dojít.  

Pro dobrou funkci nohy je samozřejmě nutný její správný vývoj, neomezovaný tuhou těžkou obuví. Proto je na místě zmínit i vhodné obutí pro děti s valgositou. Protože malé dítě v iteriéru velmi často mění polohy - tu skáče po gauči, jezdí s vláčkem na zemi, tu staví kostky, za chvíli se sápe na gauč pro telefon, nebo jinou príma hračku, pevná obuv by tuto, pro nožičky i celé tělo, úžasnou aktivitu omezovala. Proto necháváme v ideálním případě naboso, nebo jen s ABS ponožkou či dobře padnoucím capáčkem. Na ven v zimním období doporučuji obuv lehkou, co nejvíce ohebnou, dostatečně prostornou v oblasti prstíků, bez zvednuté špičky i paty, bez tvarované stélky, ale s pevnějším opatkem, který sice nepomáhá stav zlepšit, ale napomůže centrovat patu na podrážce. Je to i z toho důvodu, že v zimně je skladba pohybu venku zcela jiná, než v létě - většinu času pouze chodíme a to nejčastěji po tvrdém městském povrchu. V létě je situace o něco jiná, jsme venku delší dobu, čas trávíme více aktivně v přírodě a na hřištích, kde dítě opět mění polohy, leze po prolézačkách, stromech, chodí, běhá a skáče po rozmanitých a měkčích površích. Také si můžeme, vzhledem k teplotám, dovolit podrážku jen minimální (nebo nejlépe vůbec žádnou). Nesmíme zapomínat, že bota by pro nohu měla býti pouze ochranou a neměla by nijak nahrazovat její funkci - jinak ona funkce zanikne, nebo se vůbec nevyvine.

Vidíte sami, že problematika valgosit v oblasti nohy není jednoduchá, její diagnostika i náprava by měla být celostní. Děkuji vám za váš čas, pokud jste dočetli až sem a přeji vám, ať vás vaše zdravé nohy nesou za těmi nejúžasnějšími dobrodružstvími :-)

Nová ordinace

Několik fotek z našich prostor. Mám z nich opravdu radost. A ještě víc mě těší, že nejen mým malým klientům se tu líbí :-) 

A je to tu! Jeden splněný sen. Vlastní ordinace fyzioterapie (nejen) pro děti je skutečností. A já jsem tu i nadále pro vás moji milí klienti, přátelé a kamarádi. Najdete mě nedaleko metra Skalka. Velice si vážím vašeho zájmu a vaší důvěry a už teď se na vás a hlavně na vaše děti moc těším.